Pavel Taussig oslavuje své 90. narozeniny vydáním povídkové knihy Jedinečná svatá

by Martina Pechová · Published 17. 12. 2023

V roce 2018 „debutoval“ Pavel Taussig ve svých téměř pětaosmdesáti letech v češtině se svými vzpomínkami na to, co prožil jako jedenáctiletý chlapec v Osvětimi, Mauthausenu a dalších koncentračních táborech. Jeho kniha Chlapec, který přežil pochod smrti s podtitulem … a natruc jsem neumřel! se stala bestsellerem a vysloužila si dokonce nominaci na cenu Kniha roku. Nyní nakladatelství Cosmopolis, součást Nakladatelství domu Grada, oslavuje jeho úctyhodné devadesáté narozeniny vydáním sbírky povídek s názvem Jedinečná svatá, jež byla původně první knihou ve slovenštině vydanou v nakladatelství manželů Škvoreckých.

Tyto své humoresky Pavel Taussig tematicky kotví ve „dvacetiletce“ mezi únorem 1948 a srpnem 1968. Jejich sujetovým podložím je zpravidla lineárně vyprávěný příběh „ze života“, jehož komičnost spočívá v tom, že hrdina povídky koná v rozporu se společenskou normou, která má v dané situaci povahu striktní a neporušitelné ideologické doktríny. Taussig takto postavený konflikt zlehka nadsadí a vede ho k pointě, kterou je „trapas“. Taussigovy povídky stojí a padají s literární potencialitou situace, která zakládá příběh, a samozřejmě s neoddiskutovatelnou kvalitou jeho řešení.

Autor je tématem socialismu ovlivněný, tak jako celá jeho generace, jež se musela po druhé světové válce ve velmi mladém věku vyrovnávat s vážnými problémy. Za mnohými z nich byla už zkušenost s blízkostí smrti v koncentrácích, během povstání či jinde, a před nimi zuřivě se usmívající socialismus. Zmocnil se mládeže vizí budoucnosti, na které může participovat tím, že se zapojí do její výstavby. Inženýrství lidských duší však tvořivým talentovaným intelektuálům, mezi něž Pavel Taussig dozajista patřil a patří, nevyhovovalo. Jeho intelektu a nazírání světa naopak konvenovalo vidět věci v humorné poloze, nasvítit je umělecky tak, aby to, co je v nich chybné, vyniklo jako dobrá karikatura tehdejší současnosti.

Doménou Taussigova díla je tak především ironie a satira. Těmito zbraněmi si „na paškál“ efektně, přitom ale kultivovaně a inteligentně bere všemožné – ismy let padesátých i následných, schizofrenní doby české i slovenské historie, jejíž protiřečení, absurdní glorifikace, mylné ideologie, falešné přesvědčení a nesmysly všeobecně stály za původem mnoha nepochopitelných situací, které na jedné straně vyznívají sice humorně, avšak na straně druhé jejich podstata zůstává více či méně tragická. Taussig má však jedinečnou schopnost netragizovat a nepatetizovat, ale nadlehčeně a vtipně vyprávět příběh a jen v závěru šokovat paradoxním vyvrcholením. Povídky jsou natolik autentické a hodnověrné, že nejen pamětníci nemohou pochybovat o jejich reálné podstatě. Jsou stejně absurdní jako doba, ze které vyšly.

Jedinečná svatá je kniha mimořádně čtivá a psaná břitkým jazykem, ostatně jako každý text Pavla Taussiga. Na první pohled by mohla patřit k oddechovým žánrům, ale rozhodně není knihou plytkou a povrchní. Jemně čtenáře popíchne a inteligentně pobaví. Dobrý humor má to štěstí, že nepodléhá expiraci. Literární humoresky Pavla Taussiga, které původně vyšly roku 1985 v nejprestižnějším exilovém vydavatelství 68 Publishers, v žádném případě nejsou jen dokumentem literární aktivity jednoho ze slovenských autorů, ani pouhým dokumentem doby. Jsou to pestrým jazykem vyprávěné příběhy s každou kapitolou vypointovanou s aforistickou přesností, protkané ironií.